Dvakrát na okraj
Jsou to dvě profese, které stojí proti sobě jako predátor a jeho oběť: na jedné straně posuzování a hlídání politiky, na straně druhé její dělání. O to první se pokoušejí novináři a různí nezávislí experti, a pokud se má jejich práci věřit, musí se paktování s politiky na hony střežit.
Jsou to dvě profese, které stojí proti sobě jako predátor a jeho oběť: na jedné straně posuzování a hlídání politiky, na straně druhé její dělání. O to první se pokoušejí novináři a různí nezávislí experti, a pokud se má jejich práci věřit, musí se paktování s politiky na hony střežit. Není ale vždy snadné tomu odolat. To teď ví i nejplodnější český ekonomický publicista, zaměstnanec finanční skupiny PPF Pavel Kohout. U jeho jména za posledních dvanáct měsíců figuruje ve vyhledávači novinových a časopisových článků úctyhodné číslo 185. To znamená každé dva dny jeden článek. Kohout je zkrátka autor, kterého mají editoři ekonomických stránek rádi: píše rychle, poměrně dobře a na nejrůznější ekonomická témata, takže pokud od něj objednají text, vědí, že chybu neudělají. Díky tomu se tak názory Pavla Kohouta staly podobně neodmyslitelnou součástí českých novin jako třeba televizní program. Jenže teď se objevil problém: Kohout začal do redakcí rozesílat informace coby „koordinátor sboru poradců“ stínového ministra financí Vlastimila Tlustého, pro kterého připravuje strategii ekonomického rozvoje. Zůstat poradcem vrcholného politika jen tak napůl je stejný oříšek, jako být jen tak napůl pod vlivem alkoholu. Byť navenek se člověk může cítit o. k. Je tedy zřejmě načase přiznat barvu. Pokud totiž v Lidových novinách minulý týden čteme, že Kohout jako analytik PPF píše o nucené správě v IPB coby o …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu