Velký bratr v pohybu

Bezpečnostní systémy, které plošně získávají a zpracovávají údaje o všech občanech bez výjimky, se v západních zemích v posledních několika letech prudce rozvíjejí. Údajně nás mají chránit před útoky teroristů, k jakým došlo v New Yorku, Madridu či Londýně. Poukazováním na nebezpečí terorismu se podařilo podstatnou část veřejnosti i politiků přesvědčit, že jsou nezbytné.

V prosinci loňského roku Evropa přijala směrnici o povinném uchovávání veškerých údajů o telefonické a elektronické komunikaci. Ještě předtím nařídila zavádění pasů s biometrickými údaji odečitatelnými na dálku a začala projednávat zavedení obdobně vybavených jednotných evropských občanek. Na ulicích se setkáváme s městskými kamerovými systémy (CCTV), připravují se sítě kamer, které mají automaticky rozpoznávat podobu hledaných osob. Realitou se staly systémy schopné přečíst poznávací značky aut (ANPR).

Všechny tyto sledovací sítě vyžadují obrovské databáze, které by měly nejrůznější shromážděné údaje uchovávat a zpracovávat. Data zůstanou zachována po různě dlouhou dobu: U biometrických údajů (otisky prstů a digitálně zaznamenané podoby obličeje) to má v případě České republiky být 60 dní. Informace o elektronické a telefonické komunikaci se mají schraňovat půl roku až rok. Britské úřady hodlají uchovávat údaje o pohybu aut nejméně po dva roky. Udržování tak rozsáhlých databází pochopitelně stojí obrovské peníze, které pak chybějí jinde, například v cílené prevenci kriminality. Nebo zkrátka…