Český humor U Kamenného zvonu

Výstava kresleného humoru v pražském Domě U Kamenného zvonu není vlastně ani moc pro zasmání. Politické události i společenské nálady, na jaké kreslíři reagovali v první polovině minulého století, odvál čas a dnes nás ke smíchu či pláči dráždí jiné nešvary, jiné skandály a jiní potentáti. Ani název výstavy V okovech smíchu neslibuje žádné velké povyražení – zní spíš zlověstně. Expozice je zaměřena, jak naznačuje i podtitul Karikatura a české umění 1900–1950, víc na historii než na pobavení: vypovídá o proměnách zdejší mentality, dokresluje politické dějiny, a především dokumentuje umělecký vývoj na příkladu populárního výtvarného žánru.

Ozvěna věčného karnevalu

Výstava byla nepochybně připravována o dost dřív, než se fenomén karikatury dostal do popředí světové pozornosti přičiněním dánských humoristů, kteří popudili islámský svět vtípky na účet proroka Muhammada. V dodatečné souvislosti s touto aktuální ukázkou střetu civilizací výstava potvrzuje, že výtvarné posměšky autoritám patří v Evropě už tradičně k veřejnému diskurzu, a to včetně náboženských témat. I v klerikální habsburské monarchii si kreslíři rádi výsměšně pohrávali s motivy kříže, bohoslužeb, papežské tiáry, Panny Marie, Krista i celé svaté Trojice, což hned v úvodu výstavy dokládají práce Františka Kupky nebo Františka Gellnera. Citlivějším katolíkům mohou být nepříjemné, ale z míry je příliš nevyvedou.…