Vzpoura na Pražském hradě
Úzkou uličkou Nový Svět pod Pražským hradem se přes zákaz vjezdu řítí mohutný džíp. Do cesty se mu postaví drobná dáma: „Neprojedete! Tady je to jen pro lidi!“ Z okýnka vykoukne ministr kultury Vítězslav Jandák.
Úzkou uličkou Nový Svět pod Pražským hradem se přes zákaz vjezdu řítí mohutný džíp. Do cesty se mu postaví drobná dáma: „Neprojedete! Tady je to jen pro lidi!“ Z okýnka vykoukne ministr kultury Vítězslav Jandák. „Pusťte mě, paní, já spěchám!“ říká. „Tak vystupte a jděte pěšky, tady nejste na safari!“ odpovídá paní, ale nakonec je to ona, kdo musí ustoupit: Jandákův džíp se rozjíždí a rebelka mu chtě nechtě uhýbá na chodník. Ta drobná dáma se jmenuje Jana Titlbachová a na Novém Světě je už jedním z posledních starousedlíků. S obavami sleduje plíživé proměny kouzelných oáz v okolí Pražského hradu. Podhradí se totiž vylidňuje. Podle místních se na tom podepisuje i „arogance mocných“, která stojí také za postupným uzavíráním Hradu veřejnosti.
Stanné právo
Sedíme v malostranské kavárně, pěkně daleko od Pražského hradu, protože tam „na kafe zajít nejde“. Všude jsou jen předražené podniky pro turisty. Poslední obyvatelé podhradí, pro svou malebnost kdysi vyhlášeného Nového Světa i nedalekého Pohořelce, kují plány, jak zabránit totálnímu zmrtvění svých čtvrtí. „I když spousta lidí odešla a obyčejný život téměř vymizel, pořád tu byla nádherná příroda,“ říká novoměstská rezidentka Jana Reichová. Radostí a pýchou místních byl v 90. letech otevřený hradní areál s Jelením příkopem a kouty divoké přírody. Po půlstoleté…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu