Jak nekoupit nakousnutý hermelín

Myslet si, že aféra s prodejem zkažených potravin už patří do historie, je omyl. Alespoň podle vyprávění ženy, která léta pracuje ve zdejším velkém supermarketu.

Najít prodavače, který by se odvážil popsat poměry v obchodě, je detektivní práce. Pokud člověk přijde do supermarketu naslepo, personál ho s vytřeštěnými zraky odkáže na vedoucího a ten zase na tiskovou mluvčí. Bavit se s prodavači za pultem na jiné téma než „dám si patnáct deka šunky“ je bez doprovodu šéfů podniku zakázáno. S doprovodem se pak novinář dozví, že v prodejně je moc fajn parta, všichni si rozumějí, vedoucí je frajer, který nikoho nebuzeruje a který by bez milosti na hodinu vyhodil každého, kdo by se odvážil manipulovat s potravinami, přelepovat štítky nebo vracet do prodeje prošlé zboží. Dále se dozví, že hypermarkety zřizují speciálně pro zaměstnance bezplatnou linku, kam je možné hlásit případné nekorektní požadavky nadřízených. Číslo linky a informace o tom, jak hojně ji prodavači využívají, jsou tajné. Loňské případy z Českých Budějovic či Prahy, kde prodavači na příkaz svých šéfů opakovaně podstrkovali zákazníkům nahnilé, zdraví nebezpečné maso, nikdo z oslovených nechápe a neumí si představit, co vedlo ony nešťastníky k tomu, že se snížili k něčemu podobnému. Je to neodpustitelné a žádný z oslovených prodavačů by se k tomu za žádnou cenu donutit nenechal.

Od chvíle, kdy prozradil svou identitu, je novinář v hypermarketu nenápadně sledován ochrankou v…