Co dělala v Iráku?
Kdykoli se dostane na svobodu rukojmí držené teroristy, bývá to důvodem k radosti – byť tato radost někdy překrývá ústupky únoscům.
Kdykoli se dostane na svobodu rukojmí držené teroristy, bývá to důvodem k radosti – byť tato radost někdy překrývá ústupky únoscům. To platilo i pro Susanne Osthoffovou, vůbec prvního německého občana uneseného v Iráku, ale jen krátce. 43letou archeoložku a humanitární pracovnici, žijící v Iráku již deset let a přestoupivší na islám, zajali 25. listopadu údajně Zarkávího lidé a 17. prosince ji vysvobodilo údajně úsilí německé diplomacie. Minulý týden se však v německém tisku objevily pochyby o iráckých aktivitách Osthoffové. „Na radost z jejího propuštění padl stín a roste každým dnem,“ napsal deník FAZ.
A hned vypočítává nesrovnalosti. Osthoffová se po svém osvobození nevrátila do Německa, nýbrž zůstává v Iráku. Nejprve odmítla komunikovat s médii, ale pak se rozhodla poskytnout rozhovor pro al-Džazíru. A lidé, nastojte: zatímco se o ní vždy tvrdilo, že mluví plynně arabsky, na arabsky položené otázky odpovídala anglicky. A jak to vypadá ve skutečnosti s její humanitární a archeologickou aktivitou? Jisté je prý jen tolik, že v roce 2003 doprovázela zásilku léčiv organizace Medeor do Iráku. Na severu země pak úspěšně žádala americkou armádu, aby uchránila archeologické naleziště. A co hůře: list naznačuje, že Osthoffová mohla mít něco společného se Spolkovou zpravodajskou službou, neboť se stýkala s jejími spolupracovníky v Bagdádu. Je to zločin? Z výše řečeného plyne snad…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu