Po dlouhých patnácti letech se Libanon vrátil do hlavních televizních zpráv a na titulní stránky novin. Může za to sebevražedný atentát, který minulé pondělí před hotelem Saint Georges na bejrútské přímořské kolonádě zabil někdejšího premiéra a lídra opozice Rafíka Harírího. Zahynul symbol libanonské normálnosti – Harírí coby politický lídr se lvím dílem zasadil o to, že Libanon počátkem minulé dekády po neméně dlouhých patnácti letech z televizních a novinových zpráv téměř zmizel.
Zmíněných patnáct let bylo dobou občanské války (1975–90), kdy si v Libanonu vyřizovali účty jak místní sunnitští a šíitští muslimové, maronitští křesťané a drúzové, ale i sousedé – Palestinci, Izraelci a Syřané. Rozstřílené domy v Bejrútu připomínaly ementál a bariéra mezi západní a východní částí města zase berlínskou zeď, což překonalo až v roce 1992 bosenské Sarajevo.
Lídr proti Sýrii
Rafík Harírí pocházel z jiholibanonského Tyrosu, ze sunnitské komunity z poměrně chudých poměrů. Tedy rozhodně ne z rodiny, která by – jak je jinak v Libanonu víceméně pravidlem – „dodávala“ politiky a státníky. Ale přestože začínal od píky, v Saúdské Arábii se vypracoval na velmi úspěšného stavebního podnikatele: loni se jeho majetek odhadoval na 3,8 miliardy dolarů, což ho podle amerického časopisu Forbes řadilo do osmé desítky nejbohatších Pozemšťanů. To není v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu