Štěstí, že máme Tůmu

Předvánoční klídek narušila nečekaná událost, ke které by bylo dobré se hned v lednu zase vrátit. Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma rázně zkritizoval politiky za to, jak lehkomyslně rozhazují. Blížící se volby jako by všem zatemnily mozek a z plánů na šetření (snižování mandatorních výdajů) nezbývá nic. Pravicová ODS přes noc otočila, opustila svoji předchozí linii „sociální podpora jen potřebným“ a bezhlavě přihazuje miliardy všem. Takové atmosféře se samozřejmě snadno přizpůsobila i levice. Výsledkem je mimo jiné plošné zvyšování porodného, rodičovských podpor, nemocenské, dávek pro prvňáky, pro které si budou moct přijet i sociálové v BMW.

Celé je to ukázka, jak snadno lze v Česku zapomenout na všechny sliby, hodiny a hodiny debat o reformách, kilech papíru s expertními analýzami. Guvernérův hlas je důležitý a uvidíme, co teď zmůže. Také by ale stálo za to analyzovat politiku nebo politické rozhodování hlouběji. Jak se v konzervativní straně takové politické rozhodnutí vzalo? Po racionální debatě, nebo šlo o emoce? Tohle by nám Topolánek a spol. měli před volbami vysvětlit. Pořád se mluví o skryté koalici ČSSD a KSČ, co když je ale tohle předehra velkého povolebního tandemu ČSSD–ODS?