Ve hvězdách

Král je mrtev, ať žije král! Tato věta, zdůrazňující kontinuitu vládnutí, zdomácněla v historických románech, ale Češi si ji na adresu vlastního korunovaného panovníka mohli říci naposledy v roce 1835 při úmrtí Františka I. Nicméně tuto neděli si připomenou 35. výročí skonu jiného zdejšího monarchy. Dne 4. prosince 1970 za silné vichřice padl Král smrků v Boubínském pralese na Šumavě, neformální vládce všech českých stromů.

Už jeho zjev byl impozantní. Rostl ve výšce 1000 metrů nad mořem, jeho kmen se tyčil do 58 metrů, průměr nad zemí obnášel 162 centimetrů a obvod 5 metrů. Objem dřevní hmoty dosahoval 30 m3 a první živé větve vyrážely až ve výši 25 metrů – prostor téměř chrámový. Tehdy k němu ještě vedla turistická stezka s pohodlným přístupem. Vždyť terénní rozdíl oproti blízké Kubově Huti, nejvýše položené železniční stanici v tomto státě (995 m), je zanedbatelný. Podle některých názorů se právě nápor turistů (odhadem 50 tisíc ročně) neblaze podepsal na stabilitě Králova kořenového systému. V roce 1980 byla přístupová cesta uzavřena, takže běžný smrtelník dnes rozkládající se kmen padlého velikána nespatří ani z přilehlé naučné stezky.

Král je mrtev, ať žije král! To platilo i na Boubíně. Na Nástupce Krále smrků byl neformálně korunován strom rostoucí v sousedství Králova vývratu. Svými rozměry moc nezaostává: výška 56 metrů, obvod kmene 452 centimetrů a objem dřevní hmoty 21 m3.…