Zadržovat dech by měli vlastně všichni. Ve hře je obrat v osudu stovek milionů nejchudších lidí planety, pověst nejvýznamnějších světových politiků a stovky miliard dolarů ročně navíc, z nichž část by měla protéct i do peněženky průměrné evropské rodiny. Všechno se to rozhodne na blížícím se předvánočním jednání Světové obchodní organizace v Hongkongu, kde 148 ekonomických ministrů zpečetí osud čtyřletých jednání o liberalizaci světového obchodu. Je to poslední šance: nedojde-li k průlomu právě teď, nemusí se podobná příležitost opakovat kdovíjak dlouho.
Slibovat slíbené
Vzpomínáte na letošní červenec? Hlavy nejbohatších zemí světa na schůzce G8 ve Skotsku vyhlašovaly pod dohledem aktivistů a hvězd popkultury boj proti chudobě. Nad miliardami přímé pomoci a odpouštěním dluhů poletoval slib číslo jedna: zásadní uvolnění toku zboží přes hranice národních států a obchodních bloků, jakým je třeba Evropská unie. Takové otevření stavidel by mělo do světového obchodování napumpovat podle odhadů Světové banky 300 miliard dolarů ročně a na ty nejchudší by připadlo nejvíce – až 190 miliard. Z tolik kritizované přímé pomoci v řádu desítek miliard by se stala chudá příbuzná.
Jenže když Tony Blair, George Bush či Jacques Chirac slibovali uvolnění světového obchodování, netahali z rukávu nic nového. Opakovali předsevzetí z listopadu 2001, kdy se vyjednávači v katarském Dauhá dohodli, že se na liberalizaci obchodu v dohledné době dohodnou. A Dauhá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
