Ekonomie je často považována za temnou a velmi racionální vědu. Ale právě podle ekonomů by byl svět řízený rozumem nemožný a klíčovým vodítkem pro rozhodování jsou emoce.
Představte si, že dva kamarádi začnou vyrábět bicykly a motocykly. Jeden se bude starat o výrobu a druhý o prodeje. Má to ale háček – jeden může nadhodnocovat náklady výroby a ulívat si něco pro sebe a druhý zase může falšovat účetní knihy. Ani jeden z nich nemá šanci to bez odborné pomoci poznat. Pokud se oba budou chovat racionálně, raději žádnou firmu nezaloží. Přesto pánové Laurin a Klement spojili v roce 1895 své síly a dodnes existuje automobilka Škoda. Stejně tak existuje mnoho jiných firem a sporů je proti všem očekáváním relativně málo.
Vysvětlení tohoto rozporu je samo o sobě paradoxní. Spolupracovat můžeme právě proto, že nejsme úplně racionální a máme emoce. To je základem dnes poněkud opomíjené a nepříliš rozšířené teorie amerického ekonoma a matematika Roberta Franka. Ten v 80. letech začal přemýšlet o tom, proč lidé cítí něco tak iracionálního, jako je strach, zlost či láska. Tvrdil, že emoce nemohou být zcela nesmyslné a musí něčemu sloužit. Nakonec zjistil (a uveřejnil v knize Vášně uvnitř rozumu), že emoce jsou právě tím důvodem, proč mohou lidé spolupracovat. Řeší totiž tři velké problémy našeho každodenního rozhodování – to, že nikdo nemá dokonalé a dostatečné informace o světě kolem sebe, nelze předpovědět chování ostatních lidí a ani je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu