Naděje se bojí mrazů
Občanské sdružení Naděje tady už patnáct let zachraňuje lidi v nouzi a modrý kříž na jejích pobočkách slibuje pomoc každému, kdo si řekne. Právě nyní však společnost musí zavřít jedno ze svých nejvýznačnějších center.
Občanské sdružení Naděje tady už patnáct let zachraňuje lidi v nouzi a modrý kříž na jejích pobočkách slibuje pomoc každému, kdo si řekne. Právě nyní však společnost musí zavřít jedno ze svých nejvýznačnějších center.
Miluj bližního svého
Příběh zakladatele a současného šéfa Naděje Ilji Hradeckého působí trochu jako film. Nepříliš spokojený tiskař státního podniku zažil na sklonku komunismu podivuhodnou životní změnu: „den ze dne“ uvěřil v Boha a, jak říká, pochopil, že smysl jeho života je ve službě druhým. Na své chalupě v Jeseníkách vytvořil evangelizační centrum pomoci mladým lidem a také se pustil do pašování a distribuce náboženské literatury. To se pochopitelně nelíbilo politické policii, ale než si StB všechno zmapovala k zásahu, došlo k revoluci. Pomáhat najednou bylo možné legálně a nejvíc účasti potřebovali uprchlíci z masakrovaného Rumunska. Pan Hradecký s několika přáteli zorganizoval potravinovou pomoc. Doma vařili kotle polévky a vozili je na Holešovické nádraží. Pořádali peněžní sbírky na ulici a v církvi. Zásobovali jídlem dvacet až třicet rodin s dětmi denně. Pak přišla polistopadová amnestie, vztahující se na tisíce vězňů. Někteří neměli kam jít. V tehdejším Československu vznikly první uprchlické tábory. Potřeba pomoci dostávala jasné obrysy. A vznikla Naděje.
Dnes Naději každý den kontaktuje na dva tisíce potřebných. Organizace zřizuje…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu