Konec září přinesl newyorskému guvernérovi Georgi Patakimu mrzutosti. Minulý týden musel veřejnosti oznámit, že ze slavnostně avizovaného Mezinárodního centra svobody, které mělo podle dva roky starých plánů vyrůst na místě někdejšího Světového obchodního centra, nebude nic. Smělé plány tvrdě narazily na představy těch, jejichž blízcí zahynuli při útoku na Dvojčata, a následný spor symbolicky připomněl, že na to, o čem všem by měli lidé v souvislosti s 11. zářím přemýšlet, panují v rozdělené americké společnosti dva velmi odlišné názory.
Jizva
Tak jako v předchozích letech zněla i letos 11. září nad obrovskou stavební jámou na dolním Manhattanu jména těch, kdo zde před čtyřmi roky zahynuli. Obloha byla stejně čistá jako před čtyřmi roky a při vzpomínce na obrazy letadel nořících se do těl mrakodrapů běhal mráz po zádech.
Letos četli jména obětí jejich pozůstalí sourozenci. „A chci, aby obětem 11. září – a ničemu jinému – zde vznikl památník,“ uzavřela svoji krátkou vzpomínku na bratra jedna z žen a shromážděním zašuměl potlesk. Během celé dopolední ceremonie bylo možné tento apel v různých obměnách zaslechnout ještě několikrát.
Připomněli tak nejcitlivější otázku, která se v souvislosti se snahou vyhladit těžkou jizvu, již teroristický útok na tváři New Yorku zanechal, stále vrací: Jak důstojně uchovat a připomínat památku zemřelých, ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
