Vstupte do své řeky, možná už je čistá
Skočit v horkém dni do řeky bývalo tou nejpřirozenější věcí. A možná zas brzo bude – aspoň v Česku. Zdejší řeky jsou totiž stále čistší.
Skočit v horkém dni do řeky bývalo tou nejpřirozenější věcí. A možná zas brzo bude – aspoň v Česku. Zdejší řeky jsou totiž stále čistší.
Do vltavských břehů se nemilosrdně opírá žhavé červencové slunce. Řeka se lákavě třpytí a šplouchá, jen do ní skočit. Na kýčovitě zeleném pažitu se povalují postavy v plavkách, čas od času se některá z nich zvedne a jde zčeřit vábivou hladinu. Tak nějak to ve vyhlášených pražských Žlutých lázních mohlo vypadat ještě někdy v 60. letech minulého století, kdy se lidé ve Vltavě bez obav koupali. A tak to tam vypadalo i minulou středu. Na molu ze sebe kapky vltavské, šestnáct stupňů teplé vody setřásá i čtyřiapadesátiletý biolog Petr Stockbauer. „Voda se nepochybně zlepšila,“ pokyvuje hlavou rodilý Pražák, který pamatuje jak doby, kdy byla v metropoli říční koupaliště běžná a oblíbená, tak i dlouhou éru, kdy se styk s vltavskou vodou stal nebezpečnou událostí, po které byl člověk zralý na péči doktora. „Lidé mají k Vltavě averzi dodnes, ale už ne proto, že by byla špinavá, spíš že je studená,“ říká pan Stockbauer. „Přehrady totiž upouštějí vodu ze spodních vrstev.“
Irena Kovářová, která se vyhřívá na molu s přáteli, souhlasí s tím, že voda je čistší. „Nedávno jsem tu viděla škeble,“ říká paní Kovářová. „Já mám problémy spíš v bazénech, s chemií. Vltava je lepší, přirozenější.“ Takže reportérka Respektu dá na rady plavců a testuje vltavskou vodu na vlastní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu