Bída českých výzkumníků

Český výzkum a vývoj mediálně ožívá pouze v situacích, kdy se domnívá, že je mu ubližováno. Protože celkové dotace z veřejných zdrojů v posledních letech výrazně rostou, obecné stížnosti na nedostatek peněz ustoupily sofistikovanějším stížnostem na jejich špatné rozdělování. Jako obvykle se v těchto souvislostech hrozí různými riziky, která z podceňování vědy vyplynou, v první řadě oblíbeným únikem mozků. To, co je na současném způsobu distribuce finančních zdrojů nejhorší, ovšem prakticky nikomu z výzkumníků nevadí.

Zázračný ráj úspěchu

V roce 2005 odešlo ze státního rozpočtu na podporu všemožného výzkumu a vývoje asi 16,5 miliardy korun. Jen necelá polovina těchto peněz však míří na výdaje účelové; celých 57 % prostředků směřuje na to, aby výzkumné instituce vůbec existovaly. Celkem bez ohledu na to, zda slouží i něčemu jinému, než aby měli výzkumníci kam chodit do práce. Už tímto poměrem se Česko poněkud vymyká obecným zvyklostem.

Jinak je u nás o vědu postaráno opravdu skvěle: pečuje o ní celých 22 rezortů. Skrze kanály vysokých škol, akademie věd a grantové agentury protékají jen asi dvě třetiny všech prostředků. Stojí za zmínku, že všechny řeči o postavení české vědy se týkají těchto dvou třetin; zbylá třetina mizí beze slova v ostatních rezortech, a to zcela tiše a nenápadně.

V situaci, kdy prakticky neexistuje komplexní systém hodnocení výsledků napříč…