V europarlamentu seděti

V Evropském parlamentu, který řeší věci ovlivňující život milionů lidí na celém kontinentu, je už rok zastoupen i český hlas. Jaký je? Stačilo se už čtyřiadvacet zdejších europoslanců nějak zapsat? A pokud ano – jak?

Ona mluví arabsky

Stejně jako ostatní noví poslanci, i Češi do europarlamentu poměrně rychle zapadli. Brzy se přestali ztrácet v labyrintu štrasburských chodeb, pochopili legislativní cyklus sněmu a ti jazykově vybavenější, třeba Richard Falbr, Jan Zahradil nebo Miloslav Ransdorf, záhy objevili nové spojence i protivníky.

Češi ale zapadli také doslova. Zeptáte-li se poslance ze starší členské země, jaké téma si spojuje s novými kolegy, zpravidla řekne: Poláci = Ukrajina, Pobaltí = kritika Ruska, Slováci a Maďaři = podpora Chorvatů na cestě do Unie. Ale Češi? Žádné tematické pojítko nenaskočí. „Protože se žádné téma, ke kterému by bylo nutné se vyjádřit jako Češi a ne individuální zástupci svých voličů, zatím nevyskytlo,“ vysvětluje si to Hynek Fajmon (ODS). Socialista Falbr vidí důvod v tom, že čeští europoslanci jsou navzájem ostře názorově vyhranění: „ODS je proti všemu v Evropě a s komunisty se nedá mluvit. Dohromady přitom představují skoro dvě třetiny českých europoslanců. Hledejte pak něco společného.“

Český hlas tak zazněl ve Štrasburku nejsilněji při hlasování o euroústavě. Zdejší poslanci se stali nejvýraznější skupinou proti ze všech národních delegací, protože jich 17 ze 24 řeklo…