Miliony diváků si to mašírují do kin, aby zhlédly poslední díl hexalogie z dávné galaxie, kde se odehrávají Star Wars a jejich třetí epizoda nazvaná Pomsta Sithů. Všichni ti diváci možná připomínají armádu klonů z Epizody II, protože je jich nejvíc v historii filmových pokladen, jsou bezmezně loajální k Georgi Lucasovi a jdou v podstatě na emocionální smrt, protože v kině je nečeká radostná zpráva. Všichni vědí, že ten trochu rebelantský sympaťák Anakin se změní v černočerného polorobota Darth Vadera, učedníka zla, a že Republiku nic dobrého nečeká. Vědí to z první série natáčené před čtvrtstoletím, kdy ještě princezna Leia nesnesitelně připomínala alpskou selku a kdy filmové triky dokázaly spolehlivě uspat.
O Lucasově filmovém opusu umí diskutovat každý – od dvanáctiletých dětí, které vám sdělí, že: „Hvězdné války jsou prostě nejlepší!“, po filmové kritiky, kteří se dnes dohadují, zda Epizoda III otevře oči Evropanům a jim konečně dojde, že americký prezident George Bush je onen hledaný Sithský Lord, který čeká, až bude moci z plátna skočit rovnou do mezigalaktického korábu a všem nám to vytmavit. To by ostatně odpovídalo všeobecnému názoru filmových vědců, že divák se ve Star Wars dostává do samostatného světa, který se neodvíjí od začátku, jako by existoval už dávno hotový. Jednotlivé díly nevznikaly v časové posloupnosti děje, díky tomu je možné si představovat, že existuje svět, který vznikl mimo filmy.
Jedi versus ježibaba
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu