Rafinovaně falešné větičky

Ke známému Desateru Václava Klause, v němž prezident České republiky shrnuje svoje argumenty proti schválení Smlouvy o Ústavě pro Evropu, se vyjádřilo už několik komentátorů tuzemské i zahraniční provenience. Stojí za to v této debatě pokračovat. Dobrou příležitost k tomu aktuálně dává fakt, že na prezidentovo desatero navázalo Centrum pro ekonomiku a politiku publikací, v níž veřejnosti předkládá dokument zpracovaný irským ekonomem a docentem sociální politiky A. Coughlanem. Pokud se čtenáři desatera ptali, kde se Václav Klaus nechal ve svých místy velmi příkrých názorech inspirovat, nově vydaná publikace jim dává jasnou odpověď. Řekněme však rovnou, že inspirační zdroj, který si prezident zvolil, je přinejmenším pochybný.

Dva pojmy, jeden háček

Snažit se na omezeném prostoru reagovat na všechna tvrzení, která zmíněná publikace obsahuje, by znamenalo sklouznout ke stejné povrchnosti, jakou trpí ona sama. Účelnější proto bude věnovat se dvěma pojmům, které v ní jsou nadmíru často skloňovány, a pokusit se vysvětlit, proč s obsahem, který jim tam je přisuzován, nelze souhlasit.

Prvním z těchto pojmů je „suverenita“. Václav Klaus k ní na závěr své předmluvy ke Coughlanově knize říká: „Chce-li někdo ještě větší zkratku, klíčem ke všemu je obsah pojmu ,svrchovanost‘ (suverenita) tak, jak je použit v čl. 1 Ústavy České republiky. Dle tohoto článku ‚Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní…