Krize míří k happyendu

Byla to jen sklenka vína, ale přece nesmírně důležitá. Ve středu se po jednání vlády sešli šéfové koaličních stran, aby si nad ní poděkovali za končící spolupráci. Postkomunistická nevraživost pletoucí si nevyhnutelné politické zápolení s osobním nepřátelstvím tak v Česku dostala další ránu. O den později pokročila zdejší politika o další krok na cestě k věcnému administrování společnosti, když Stanislav Gross naznačil ochotu odejít z postu ministerského předsedy a dát šanci novému koaličnímu projektu. V tuto chvíli vůbec není jisté, jestli se to podaří. Ale pokud ano, bude to definitivní završení aféry premiéra

Grosse – a je třeba říct, že úspěšné završení.

Díky Klausovi

Na úvod je třeba také říct, že během vládní krize sehrál prezident Václav Klaus svou roli skvěle. Veřejným slibem, že i potřetí pověří sestavením vlády sociálního demokrata, rozbil už pevné zdi mezi koaličními partnery a taky hysterické brýle na nose ČSSD. Ta totiž za každým rohem viděla nepřátele a zrádce, zejména pak s Klausem v čele. Nebýt prezidenta, nepohnula by se politická scéna ani o metr. Vyčítá se mu, že ihned nepřijal demisi všech ministrů a kladl si nějaké podmínky, což mu ústava nedovoluje. To je sice pravda, ale Klaus postupoval přesně v intencích svého předchůdce Václava Havla, který také posouval hranice svých pravomocí zručným vyjednáváním a taktizováním.

Sociální demokraté si po prezidentových výrocích uvědomili, že přece opravdu není nutné…