Pohádky, nejúspěšnější televizní artikl svátečních dnů, jsou obecně pokládány za prastarý žánr. Jejich kořeny asi vskutku sahají někam do prehistorie, na evropské kulturní scéně se však objevily nedávno. Vzdělanci, kteří se zajímali o lidovou slovesnost, dávali dlouho přednost lyrickým písním a hrdinské epice, popřípadě místním pověstem a legendám o světcích. Francouzský klasicista Charles Perrault vydal první sbírku lidových pohádek sice už roku 1697, avšak masové obliby se dočkaly teprve v éře romantismu. Lví podíl na tom měl učený jazykovědec Jacob Grimm, od jehož narození uplyne 4. ledna 220 let.
Jacob Grimm i jeho o rok mladší bratr Wilhelm pocházeli z Hanau v samém srdci Německa. Oba vystudovali práva, ale celoživotně propadli zájmu o literární starožitnosti. V mládí se sblížili s tzv. heidelberským okruhem romantických literátů, kteří v duchu Herderova učení viděli nejčistší zdroj národní kultury v lidové tvořivosti. Pohádky a pověsti začali sbírat na popud svých přátel Achima von Arnima a Clemense Brentana, kteří v letech 1805–08 vydali slavný soubor německé lidové poezie Chlapcův kouzelný roh. První svazek pohádek bratří Grimmů vyšel před Vánoci 1812, druhý přesně o tři roky později.
I když pro laiky zůstane Jacob Grimm už asi navěky pohádkářem, jeho historické zásluhy tkví především v přísné vědě. Je pokládán za zakladatele germanistiky, ale zabýval se jazyky i národopisem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu