Co přineslo tsunami

Symbolem právě uplynulého roku se patrně stane někdo z obětí ničivého vlnobití v jihovýchodní Asii, které má teď celý svět zapsané pod japonským názvem tsunami. Klidně by to mohl být sedmiletý švédský chlapec Karl Nilsson. Fotku jeho smutné tváře přinesly agentury dva dny po katastrofě, když byl nalezen ukrytý v buddhistickém chrámu v Thajsku nedaleko pobřeží, kde trávil s rodiči a dvěma bratry Vánoce. Tsunami je všechny zaplavilo v hotelu, Karl se zachránil, rodiče ani bratry ale nenašel. Jeho neštěstí zachytili západní novináři a i díky jeho příběhu svět v tuto chvíli nebývale intenzivně hledá odpověď na otázky, které doprovázejí každou přírodní katastrofu: Šlo tomu předejít? A jaké poučení si vzít pro příště?

Domluva v Asii

Na den přesně před rokem otřáslo východním Íránem zemětřesení, které zbořilo historické sídlo Bám a zabilo zhruba čtyřicet tisíc lidí. Neštěstí se koncentrovalo do jednoho města ležícího v poušti. Česká vláda poslala pomoc za devět milionů korun a několik záchranářů se psy. Humanitární práci tehdy možná nejvíc komplikoval tamní islámský režim nepřátelsky naježený vůči západnímu světu. Nyní je situace jiná a nejen proto, že Česko slibuje pomoc za 15 milionů korun. Počet obětí z asijských pláží vysoce převyšuje sto tisíc, přesný údaj ale nebude známý asi nikdy. Ničivé vlny postihly stovky kilometrů členitého pobřeží. To přináší logistické problémy…