Svět kolem

Černohorský parlament schválil pod tlakem petice 10 000 občanů deklaraci o ochraně kaňonu řeky Tary. Ten hodlá vláda v rámci výstavby společné černohorsko-bosenské elektrárny zatopit. Z 64 poslanců bylo 35 toho názoru, že zbavit se kaňonu ze seznamu UNESCO, druhého největšího na světě, není pro zemi, která se v ústavě označuje jako ekologická republika, ten nejlepší nápad. Výstavbu elektrárny provází navíc od samého počátku podezření, že jde o předražený projekt, na který doplatí občané Černé Hory nejen ekologickými, ale i ekonomickými škodami. Vydělala by na něm jen skupinka srbsko-černohorských byznysmenů z londýnské společnosti EPP, která má zájem nejen na výrobě, ale i na spotřebě elektřiny – chce totiž koupit i největšího černohorského odběratele elektřiny, hliníkárnu KAP. Černohorský premiér a neomezený vládce země Milo Djukanović jim už slíbil, že je nechá zatopit kaňon, postavit elektrárnu, koupit KAP a ještě jim bude z republikového rozpočtu garantovat dotované ceny elektřiny. Ve hře je tedy dost peněz, a tak se vyplatí neohlížet se příliš na ústavu – Djukanović už oznámil, že deklarace zavazuje morálně a politicky, nikoli však právně. Ať už to dopadne jakkoli, jeden pozitivní moment stojí za pozornost: na odporu proti megalomanskému projektu se shodli (poprvé v dějinách Černé Hory) velkosrbské strany se stranami albánské menšiny, srbský patriarcha s černohorským, opozice s…