Když živly berou domy

„Dřív byly velké vlny jen v listopadu a prosinci. Dnes už jsou skoro každý měsíc,“ říká ustaraně sedmasedmdesátiletý tuvalský rybář Falealuga Apelamo a svůj zrak upíná k oceánu. Jeho obavy, které popsal časopis Smithsonian Magazine, jsou namístě: některé tuvalské domy už pod jejich přívalem zmizely pod vodou, a lidé tak přišli o střechu nad hlavou. Podobný osud potká během čtyřiceti let všech jedenáct tisíc obyvatel tohoto malého pacifického ráje. V důsledku globálního oteplování ho má totiž pohltit zvýšená hladina světového oceánu, proto se již dnes část Tuvalanů pokouší v okolních zemích získat azyl. Odborníci na migraci upozorňují, že lidí opouštějících své domovy kvůli zničenému životnímu prostředí každý rok rapidně přibývá. Jestli se vyplní nejčernější prognózy, v půlce století jich bude sto padesát milionů, což je pětkrát více než dnes. Jedním z možných cílů těchto běženců má být Evropská unie. Jak je na jejich přijetí připravená a čím k řešení tohoto problému může přispět Česko?

Zkuste to na Zélandu

Ještě před třiceti lety o nich slyšel málokdo. V posledním desetiletí ale začalo stále častěji docházet v důsledku devastace přírody k výraznějším změnám klimatu. Ať už v podobě velkých záplav, sucha nebo různých epidemií. A tím geometricky narostl počet lidí, kteří z těžko obyvatelných míst začali hromadně utíkat a častěji dnes překračují i hranice okolních států…