Pravda nemá pas

Francouzi jedí žáby, Skotové jsou lakomí, Arabové a Romové líní a Asiati nevyzpytatelní. Všichni víme, jak tuhý mají taková klišé život. Asi proto, že většina lidí od narození někam patří a přenáší pak tyhle nesmysly na další generace jako součást svého kulturního kódu. Proto dnes nezaujatou výpověď o stavu moderního světa přinášejí často ti, kdo nepatří nikam a zároveň mohou patřit kamkoli – přistěhovalci a jejich potomci. Ti, kdo v rodině poznali tradice jižních či východních kultur, ale doma se cítí tam, kde vyrostli, studovali a dostali příležitost – v Evropě, Severní Americe nebo Austrálii. Francouzský režisér a producent Rachid Bouchareb, jehož retrospektivu uvádí v těchto dnech festival Febiofest, je dobrý příklad: narodil se ve Francii arabským rodičům a poznal zblízka prostředí a problémy své komunity. Dnes má jeho pařížská společnost 3-B Productions za sebou patnáct zajímavých a odvážných filmů, pět z nich natočil on sám. Všechny získaly mezinárodní ocenění a tři z nich se ocitly v úzké nominaci na Oscara nebo na Zlatý glóbus. Bouchareb se tím vymyká hře na „umění“ a „komerci“, která nebezpečně limituje současný film.

Obrazy bez předsudků

Rachid Bouchareb vypráví příběhy ze života lidí na okraji společnosti a obsazuje je neherci, jak se sluší na „nezávislého filmaře“. Ale zároveň má hrůzu z nudy, a učil se tedy hlavně od…