Už několik týdnů se spekuluje o tom, kdy Miroslav Kalousek vstoupí do vlády a co by to s ní udělalo. Věc ale stojí trochu jinak: přestože nový předseda lidovců velmi pravděpodobně na ministerské křeslo nezasedne, vláda už jiná je. Změnil ji samotný Kalouskův nástup do čela KDU-ČSL.
Flexibilita certifikace
Když se Miroslav Kalousek loni na podzim vyšvihl do čela lidovců, mnozí unionisté v kuloárech tvrdili, že je to pro ně úspěch. Nový předseda bude pravicovější, a tak unionistické návrhy získají větší podporu. Jenže se přepočítali. Lidovci totiž skutečně strhli politiku prudce vpravo, ale začínají unionisty zatlačovat do kouta. Malá, intelektuálně laděná strana si s tím nájezdem neví rady. Například vedla dlouhá jednání se Špidlou, aby více peněz ze státního rozpočtu mířilo do krajů. O kuloárových jednáních ale veřejnost nic netuší, vtom však přijde Kalousek a do médií zahřmí: Nedopustíme, aby kraje vykrvácely. Vyjednávání pak skutečně skončí dohodou – ale zvenku se zdá, že pouze díky lidovecké intervenci. Stejný model následuje například v rozhovorech o deregulaci nájemného. A novinové titulky Kalousek zlobí či Kalousek napíná tětivu na doraz jen pověst předsedy lidovců coby schopného politika upevňují. Unionisté naopak míří ke dnu.
Reprezentantům Unie svobody se tak vrací jejich odvěký nešvar. Špatně komunikují s veřejností. Dokonale to ilustruje střet nad školským zákonem. Petr Mareš nedávno prohlásil, že návrh Petry Buzkové je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu