Je třeba zabít Kamila

Česká hraná filmová a televizní tvorba se jen málokdy dokáže popasovat s komunistickou minulostí zajímavě a bez vytáček. Minulý týden ale přinesl příjemné překvapení: Česká televize připomněla výročí listopadové revoluce dvěma filmy, které se dosavadnímu pohledu na minulost něčím vymykají – In nomine patris režiséra Jaromíra Polišenského a povídkou Lovec a Datel Vladimíra Michálka.

Shledání po letech

Především Vladimír Michálek znovu potvrdil, že má jako jeden z mála našich režisérů dar a chuť odhalovat temnější část české duše. Přesvědčivě to dokázal už ve filmu Je třeba zabít Sekala z II. světové války, nyní se o totéž pokusil v Lovci a Datlovi, natočeném rovněž podle scénáře Jiřího Křižana. V případě aktuální televizní povídky jde o reflexi ještě cennější, protože příběh se dotýká osmdesátých let, tedy doby, kterou většina lidí považuje za už jen neškodné skomírání komunistického režimu.

Po dvaceti letech se do malé české vesnice vrací muž jménem Olda (Radoslav Šopík), emigrant, který kdysi opustil kariéru úspěšného inženýra a dnes se v USA spokojeně živí jako kulisák. Navštíví tu starého kamaráda a nyní podnikatele Kamila (Rostislav Marek). Nejdříve se oba radují ze shledání, vzpomínají na mládí, holky a pití, postupně ale idylickým ohlédnutím začne probleskovat společné trauma z minulosti. Kamil začíná postupně trpět pocity viny – nevíme sice proč, ale chová se stále podivněji a v opilosti vykřikuje omluvy za svou slabost…