Hobiti z Indonésie

Vyprávěnky o trpasličích lidech v lesích patří k obvyklým součástem folklóru leckde po světě. Je vždycky riskantní vyvozovat z pohádek něco o reálném světě: ne všechno, co se říká, je pravda, a ne všechno, co existuje, pronikne do pohádek. V českém folklóru vystupují spíš hejkalové než jezevci. Z Indonésie ovšem předminulý týden přišly zprávy, které se obvyklému stupni věrohodnosti povídaček o trpaslících, skřítcích či hobitech poněkud vymykají.

Senzační kosti

Ostatky jednoho hobita, přesněji řečeno hobitky, byly nalezeny ve vápencové jeskyni Luang Bua na východoindonéském ostrově Flores. Byla vysoká asi jako tříleté dítě a měla nápadně malou lebku (objem kolem 380 cm3). Jak známo, lidé se během své evoluce zvětšovali – od původních afrických australopitéků vysokých něco nad metr (s objemem lebky kolem 500 cm3) přes africké, evropské i asijské populace, jimž ze zvyku říkáme „člověk vzpřímený“ neboli Homo erectus, až po robustní neandertálce a lidi moderního typu. Floreský hobit (s pozoruhodným nedostatkem espritu pokřtěný Homo floresiensis) je ze všech lidí nejmenší, dokonce menší než běžný australopiték, ale nemá s primitivními australopitéky nic společného.

Jde zřejmě o přímého potomka asijských populací Homo erectus, výrazně pozměněného především druhotnou miniaturizací těla; rozhodně nejde o deviantního zástupce Homo sapiens, jenž by se do doby před…