Tip

Církev, homosexuální dospívání a temná atmosféra frankistického Španělska. Co víc by si člověk mohl přát, když se táhne do kina podzimní plískanicí. Jenže režisér Pedro Almodóvar má prostě talent. Měl ho, když v sedmdesátých letech točil nízkorozpočtové absurdní komedie, kterým rozuměli jen Španělé, a to ještě ti z Madridu. A má ho, i když specificky komickou kritiku španělského prostředí vystřídala poselství srozumitelná i hollywoodským byznysmenům. Režisér není humanitárním pracovníkem, ale jeho specialitou je přesto ochrana mezilidských vztahů. Mezi mužem a ženou. Mezi mužem a mužem. Či mezi mužem, který se touží stát ženou, a jiným mužem. Almodóvarovy kombinace jsou nekonečné. Nekonečná je i trpělivost, s níž nám v celém svém díle chce vysvětlit, že člověk může milovat bližního tisíci možnými způsoby. Kromě atmosféry film noir není možné přijít o trojí pohled na jeden příběh, o Almodóvarovy narážky na jeho filmové vzory a především o Gaela Garcíu Bernala, nezávislého herce, který po velkém úspěchu Mexické jízdy odolal pokušení stát se další mladou hollywoodskou „latino“ stálicí. Místo toho září v roli transsexuála oděného do kostýmů Jeana-Paula Gaultiera na Almodóvarově novém roztodivném nebi.

Autorka je hispanistka, přednáší na FF UP.