Evropa jde za Bospor

Kde mají být konečné hranice Evropské unie? Ještě před patnácti lety se zdálo, že na Šumavě – ale teď? Má do EU někdy v budoucnu patřit Ukrajina a Bělorusko? Nebo i Rusko? A co Izrael? Nebo dokonce Maroko? Otázky vhodné možná jen k zahnání noční nespavosti získaly hmatatelnější ráz. Důvodem je rozhodnutí Evropské komise nasměrovat další rozšiřování Unie směrem do Asie, konkrétně do Turecka. Bez přehánění jde o historický krok světové důležitosti. Před Evropu staví zásadní otázky, které bude třeba zodpovědět.

Opozdilci z východu

Mnohým obyvatelům Česka asi zůstanou někdejší pravidelné hodnotící zprávy z Bruselu vryté do paměti jako čas nervů a ublíženeckého povyku nad tím, co všechno nám zas eurobyrokrati neprávem vyčítají. Teď ale stojíme na opačné straně a přispíváme k tomu, že komise nastavuje velkorysou tvář. Podle jejího středečního verdiktu se má EU rozšířit o Bulharsko, Rumunsko a později o Turecko a Chorvatsko.

Začněme posledním z nich: Chorvatsko je na tom ekonomicky nejlépe, podle přepočtu hrubého domácího produktu na hlavu zhruba na úrovni nejslabších členů dnešní EU. Rozhovory s ním kvůli válkám na Balkáně nabraly zpoždění a začnou až příští rok, pokud Chorvati splní podmínky komise: umožní návrat vyhnaných Srbů (někteří se už vracejí), budou spolupracovat s haagským tribunálem, který soudí jejich válečné zločince, a urovnají své spory se Slovinskem. Jinak…