E. F. Burian s lidskou tváří

V Německu se nyní vášnivě diskutuje o filmu ze života Adolfa Hitlera, v němž se tvůrci snažili nasadit vůdci alespoň trochu lidskou tvář. Polidštění by si jistě přálo více temných osobností nejen nacistické éry a žádost o pochopení se často ozývá také z řad umělců, kteří ve svízelné době chytili příležitost za pačesy a věrně sloužili tyranii. Mírná česká společnost vystavuje odpustky vcelku ráda, někdy taková rehabilitace ovšem dokáže tak trochu pokřivit historii. To je bohužel případ inscenace E. F. B. – Kladivo na divadlo, která měla premiéru minulý pátek v pražském Divadle Archa. Tým režiséra Jiřího Pokorného se v ní pokusil nastínit nový pohled na život a dílo Emila Františka Buriana (1904–1959) – talentovaného českého divadelníka, hudebního skladatele a horlivého přisluhovače stalinismu.

Chvála gulagů

E. F. Burian se bezpochyby výrazně zasloužil o rozvoj českého moderního divadla. Jako mnohostranně nadaný umělec a režisér vytvořil v meziválečné době osobitou pražskou divadelní scénu D, ve které velmi originálně experimentoval s jazykem a scénografií. I když dnes by se jeho způsob používání filmových projekcí na průsvitném plátně během hry mohl zdát běžný, ve své době byl revoluční. Burian byl ovšem revolucionář i v jiném ohledu: od devatenácti let nedal dopustit na svou členskou legitimaci KSČ. Svou víru se rozhodl uplatnit i v divadle.

Již při…