Dopisy

A co platy městských policistů?

Když za mnou po maturitě přišla dcera s návrhem, že se chce přihlásit k práci u policie, souhlasil jsem. Stěžovat si na nevalnou reputaci policie, když proti tomu sám nic neudělám, považuji za pokrytecké. Tak jsem ji podpořil, ať se do té nápravy reputace osobně pustí. Má na to. Testy absolvovala bez problémů, a tak již řadu let pracuje u městské policie. Jako táta mám o jejích příjmech dlouhodobé bezprostřední informace. Jistě – dostává řadu výhod. Kromě pracovní uniformy se ráda příležitostně předvede i ve slavnostní uniformě. Bylo jí umožněno, aby při práci dalším studiem na vlastní náklady získala vyšší kvalifikaci. V kolektivu se jí líbí. Jen o roli „dobře placeného policisty“ si může nechat pouze zdát. K onomu údajně průměrnému platu policisty – 24 000 –, jak o něm informuje Tomáš Němeček ve svém článku Tužku do ruky, premiére (Respekt č. 38/2004) se ne a ne alespoň zdaleka přiblížit. Dokonce se se svým platem nepřibližuje ani běžnému platu 17 500 ve státní sféře, a má dokonce ještě méně, než jsou zmiňované platy právem si stěžujících učitelů. Když jsem dceru informoval, že jim podle novin budou v příštím roce přidávat, jen skepticky poznamenala: „To se na nás stejně nevztahuje, jen na státní.“ Je to pravda, že jen na státní? Takže se nedivím, že tolik policistů, aby se slušně uživili, odchází pracovat do…