Vzpoura ve věznici Carandiru

Každá země, která se čerstvě otřepe z diktatury, prožívá své zatěžkávací zkoušky – události, jež poodhalí, jak moc už demokracie zapustila kořínky a co je jen státem namalovaná fasáda. V Brazílii bychom takových dějinných okamžiků našli spoustu, jedním z nepřehlédnutelných byl zcela jistě policejní masakr ve věznici Carandiru v roce 1992, tedy sedm let po pádu vojenské junty. Sugestivním způsobem tuto tragickou událost přibližuje film brazilského režiséra Hectora Babenca Vzpoura ve věznici Carandiru, který minulý týden přišel do českých kin.

Střílejte do hlavy

Vzhledem k velké geografické vzdálenosti není od věci připomenout základní historická fakta, z nichž některá tvoří rámec Babencova filmu, jiná už se do něj nevešla. Dlouhá léta mělo Carandiru, ležící uprostřed Sao Paula, pověst nejhoršího kriminálu v Latinské Americe. Ačkoli kapacita věznice byla jen 3500 trestanců, v příšerných podmínkách se jich tu tísnilo téměř 8000, ke každodenní realitě patřilo násilí, drogy a AIDS. Druhého října 1992 vypuklo na devátém bloku věznice Carandiru povstání, jehož bezprostřední příčina není dodnes zcela zřejmá: jako roznětka zřejmě zafungovala banální potyčka dvou vězeňských gangů nebo spor o vítězství ve fotbalovém turnaji. Nepokoje byly ovšem především hromadným projevem frustrace trestanců z jejich bezútěšného stavu. Po několika hodinách demolování se na vězeňském dvoře seřadil…