Olympiádu zachránila Asie

Thajská dívka Phan (22) sedí každý den čtrnáct hodin za šicím strojem. Stejně jako všechny ostatní dívky kolem v narvané nevětrané hale má za tu dobu nárok na dvě hodinové pauzy. Děsí se přitom chvíle, kdy k ní přijde některý z manažerů a pod pohrůžkou vyhazovu ji bude nutit k sexu.

To je jeden z téměř dvou stovek osudů shromážděných do aktuální zprávy Play Fair at the Olympics, která monitoruje nevyhovující podmínky v asijských továrnách pracujících pro světoznámé značky Nike, Puma či Adidas. Na tento smutný osud thajské dívky se dá ale podívat i z lepší stránky – stovky tisíc lidí po celém světě její příběh znají a chtějí ho dovést k lepšímu konci. Naposledy se i za práva Phan demonstrovalo na olympijských hrách v Athénách.

Mučení a ponižování

Boj proti zneužívání levné pracovní síly sice ještě zdaleka není skončený, ale přesto už dnes lze hovořit o enormním úspěchu. Když se zejména na začátku devadesátých let začalo mluvit o nesnesitelných podmínkách dělníků šijících pro Nike či Adidas, nikdo tomu nevěnoval příliš velkou pozornost. Bylo to způsobeno mimo jiné i tím, že demonstranti využívali osudu zejména asijských dělníků k vlastnímu ideologickému boji proti „odpornému kapitalismu, který vydělává na chudých“. Přibližně od druhé poloviny devadesátých let ale nastává výrazný obrat, protože debata má profesionálnější úroveň. Sociologové, odbory či různé…