Justice potřebuje uvolnit odtok

Rámeček

VOJTĚCH CEPL (39) vystudoval právnickou fakultu UK a poprvé byl jmenován soudcem v roce 1990. Po dvou letech odešel do advokacie. V letech 1998–2002 byl členem Unie svobody a pracoval v její právní komisi. Předloni se vrátil do justice a na středočeském Krajském soudu v Praze se zabývá především autorským právem a spory na ochranu osobnosti. V. Cepl pochází z právnické rodiny: jeho otec se podílel na vzniku české ústavy (do loňského roku byl i ústavním soudcem), jeho manželka je rovněž soudkyně. Mají dvě děti.

Konec rámečku

Proč jste se stal z advokáta soudcem?

Doba se změnila. Všimněte si, jak zanikají malé reklamní agentury, znalci, auditoři, spojují se advokátní kanceláře… Ještě tak deset let bych byl v klidu, pak už by to nebylo nic moc. Ale to nebyl hlavní důvod. Dostal jsem nabídku soudit věci, jaké mě vždycky zajímaly. Třeba spory na ochranu osobnosti – z pohledu soudce úžasně tvůrčí práce. Často vstupujete na neprobádané pole, v zákoně jsou o tom jen dva paragrafy, vše záleží na vás. Takový soudcův ráj. Nic lepšího vás nemůže potkat.

Vnímáte své povolání jako prestižní?

Částečně. Mezi lidmi mají soudci zhruba tak špatnou pověst jako poslanci. Ale přece jen – když vejdu v taláru do soudní síně, jakýsi respekt cítím.

Soudy jsou přece veřejné!

Jak často dostanete případ…