Jak porazit Muktadu al-Sadra

Minulý týden se měla podle původních plánů upírat pozornost Iráčanů k Bagdádu. Zasedlo zde Přechodné národní shromáždění, ne sice demokraticky zvolený, ale přece jen nejreprezentativnější sbor v irácké historii. Jeho účastníky je více než tisíc zástupců z každé z 18 iráckých provincií zastupujících všechny etnické – a většinu politických – skupin obyvatelstva. Delegáti v opevněné tzv. zelené zóně v Bagdádu zvolili členy dočasného parlamentu, který bude dohlížet na činnost prozatímní vlády.

Jenže Irák i celý svět se díval spíš do jihoiráckého Nadžáfu. Radikální šíitský klerik Muktada al-Sadr zde po necelých třech měsících příměří rozpoutal boje, na kterých závisí autorita koaličních sil, pošramocená před třemi měsíci ústupem ze vzbouřené Falúdže. A na výsledku také závisí, zda se prozatímní premiér Aláví stane silným mužem Iráku, nebo jakýmsi starostou Bagdádu, jehož moc končí za hranicemi města – či spíše za hranicemi zelené zóny.

Pat v mešitě

Premiér Aláví se k výzvě z Nadžáfu postavil čelem. Nyní může dokázat, kdo je pánem v domě, demonstrovat státní moc a tak přesvědčit Iráčany, že stát je silný a vyplatí se s ním spolupracovat. Al-Sadr je ze všech nepřátel, které Aláví má, relativně nejsnazší cíl. Na rozdíl od atomizovaného, a tudíž těžko postižitelného sunnitského odboje stojí al-Sadr v čele strukturovaného hnutí. A proč se klerik rozhodl chopit se…