Minulou středu přinesla ministryně školství Petra Buzková (ČSSD) do vlády návrh školského zákona. Kabinet ho však kvůli výhradám Petra Mareše (US), vicepremiéra pro vědu, výzkum a lidské zdroje, neprojednal. Oba ministři dostali od premiéra čtrnáct dní na to, aby své spory vyřešili.
První pokus nahradit dvacet let starou komunistickou normu podnikl před dvěma lety předchůdce a stranický kolega Buzkové Eduard Zeman. Neuspěl. Občanští demokraté, Unie svobody a lidovci se tehdy shodli, že jeho návrh je špatný. Když před půl rokem dokončila návrh školského zákona Petra Buzková, setkal se s podobnou kritikou ze strany politiků a školské veřejnosti jako ten Zemanův. Dá se shrnout dvěma slovy – nevyužitá šance. Díky novému zákonu mohl zmizet každoroční děs z přijímacích zkoušek. Minulostí se mohla stát ničivá selekce dětí do škol pro hloupé a pro chytré. Alternativy, které obohacují vzdělávání, mohly dostat zelenou. Školy mohly být průhledně financované a rodiče mohli dostávat informace o kvalitě jejich práce. Nic z toho však návrh Buzkové nepřinesl. „Zákon konzervuje současnou podobu našeho vzdělávání,“ prohlásil loni v létě Mareš. „Pokoušíme se ho upravit.“
Proč se za půl roku nepodařilo zákon změnit tak, abyste byl spokojen?
Za základ byl vzat návrh, který předkládal už předcházející ministr. A z něj se špatně vychází. V programovém prohlášení…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu