Trocha smůly, vedro a už to lítá

Někdo cestuje proto, aby unikl každodenní rutině nebo prostě zažil něco nového. Švýcarský spisovatel, novinář, fotograf a cestovatel Nicolas Bouvier (1929–1998) si však zvolil nomádský život proto, že se děsil předem nalinkované kariéry univerzitního profesora. Stejně jako u ostatních příslušníků generace putujících spisovatelů, k níž patřili třeba Bruce Chatwin nebo Ella Maillartová, ani u Bouviera nelze jednoznačně říci, zda cestoval proto, aby mohl psát, či psal proto, aby mohl být nomádem. Už předchozími do češtiny přeloženými knihami zdejšímu čtenáři předvedl cestopis, který není pouhým popisem, ale spíše pomalým a pečlivým prožitkem spisovatele-poutníka. Nedávno přeložená novinka Ryba-štír je pokračováním dnes již kultovního Návodu k použití světa, namísto šťavnatého optimismu však skrývá vpravdě mystickou nálož. Bouvier tu totiž proniká do podstaty utrpení.

Ráj černé magie

Syn vzdělaných a bohatých rodičů, odkojený přísnou hugenotskou výchovou vystudoval právo a filozofii. Mimo usilovné studium se zajímal o literaturu, entomologii, středověkou historii, hrál na piáno a toužil psát hudební kritiky – slibně nastartovaná kariéra mohla začít. Na počátku padesátých let však nadaný švýcarský mladík balí batoh a ze správné cesty dezertuje do tábora putujících spisovatelů. Na cestách se živí všelijak: fotografuje, píše články do místních novin, přednáší o umění nebo…