Ne moc sexy, ale náš

Pomalu se stmívá a na břehu řeky se v šeru krčí žena s dalekohledem u očí. „No nazdar! Máme společnost!“ utrousí směrem ke kolegovi sedícímu v autě. Pak přejede pohledem přes druhý břeh a rozčileně vykřikne: „Barely?! To snad ne.“ Skáče do auta a začíná honička za škůdcem. Tak představuje propagační komiks Rozbouřené vody práci mladé a pohledné europoslankyně Vegy, která bojuje proti znečišťování vod jak v terénu, tak v parlamentních sálech. Ačkoli skutečná práce Evropského parlamentu není tak dobrodružná, rozhodně je klíčová, protože ovlivňuje náš život stejně jako činnost národních sněmů. Už za tři týdny si budou své zástupce vybírat i Češi.

Těžké začátky

Když Elisabeth Schroedterová před deseti lety poprvé vcházela do Evropského parlamentu, zažívala to samé, co brzy poznají i čeští poslanci, pochází totiž z bývalé komunistické DDR. „Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli to má smysl a jestli se tam dá něco prosadit,“ vzpomíná dnes poslankyně, která v roce 1990 stála u zrodu Strany zelených na území bývalého východního Německa a o čtyři roky později dostala nabídku vstoupit na zelenou kandidátku pro Evropský parlament. „Když jsem se rozhodla to vzít, zařekla jsem se, že nastoupím už s konkrétními nápady a nebudu ztrácet čas rozkoukáváním.“ Za své téma si paní Schroedterová vybrala problémy s financováním zaostalých regionů. &„…