Atentátem k moci

Pět týdnů před předáním moci řádné vládě v Bagdádu a osm měsíců před chystanými volbami je situace v Iráku mnohem komplikovanější než za celý rok od vítězství spojenců ve válce, které George W. Bush vyhlásil 1. května 2003. Snad nic nemůže být symboličtější než atentát na šéfa Irácké vládní rady. Izzadín Sálim byl – spolu s dalšími osmi lidmi – zabit při sebevražedném útoku minulé pondělí. Nešlo ani tak o to, že by byl symbolem nového svobodného Iráku či spolupráce se Západem, v očích mnoha Iráčanů spíše kolaborace s americkou okupací. Šéfové prozatímní vlády se totiž střídají v měsíčních turnusech, takže se nestávají symbolickými postavami. Význam atentátu spočívá především v tom, že ani v chráněné „zelené zóně“ Bagdádu si rok po válce nikdo, ani takto vysoce postavená a střežená osoba, nemůže být jist životem. A to už je po čertech hmatatelný symbol.

K útoku se poté přihlásilo dosud neznámé Hnutí arabského odporu, ale obecně je jeho autorství přičítáno abú Músovi Zarkávímu, původem Jordánci a pravé ruce Usámy bin Ládina. Jenže ať už byla za atentátem skutečně al-Káida, nebo „pouze“ ozbrojenci toho či onoho ražení, s novou naléhavostí vyvstaly již starší zásadní otázky. Předají spojenci moc řádné irácké vládě skutečně o půlnoci z 30. června na 1. červenec? A i když ji formálně předají, jak to bude vypadat v praxi? Stáhnou většinu svých jednotek a zanechají Irák…