Jak pomoci po zemětřesení? Především rychle. Po pohromě, jaká teď postihla jihoíránské město Bám, záchranáři zpravidla nacházejí jen několik přeživších jedinců. Pozdní pomoc – žádná pomoc. Tak zní neúprosná logika zejména v podmínkách, kdy noční teploty dosahují bodu mrazu a hrozí další otřesy.
V srpnu 1999, po ničivém zemětřesení v Turecku, byli v pražské Ruzyni připraveni záchranáři se psy, nicméně vinou úředních zádrhelů se je nepodařilo dopravit včas na místo. V živé paměti zůstává výrok tehdejšího náměstka ministra zahraničí Otto Picka, podle nějž zpoždění není problém, neboť „je dokázáno, že oběti mohou v troskách přežít až tři týdny“. Po trapasu z roku 1999 jsme nyní viděli pravý opak. Zemětřesení propuklo minulý pátek nad ránem a již v sobotu se čeští záchranáři činili v Bámu. (Původně měli cestou při mezipřistání v Budapešti přibrat maďarské kolegy. Ti však ještě nebyli připraveni, takže letadlo bez pardonu pokračovalo dál směr Írán.) Výsledek se dostavil. V neděli čeští záchranáři našli živou ženu.
Také USA promptně a bez ideologických kliček – navzdory tomu, že Washington zařadil Írán do „osy zla“ – poslaly do Bámu 75 tun humanitární pomoci a 73členný tým záchranářů. Byla to první americká letadla, která v zemi přistála po více než deseti letech. Ideologické problémy má pouze sama vláda v Teheránu. Pomoc od „velkého satana“ sice přijala, nikoli už však od „malého satana“ Izraele.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu