Jedné krve ty i já

Tak jak teď bude vypadat spolek, který se právě rozšířil na téměř dvojnásobný počet členů? Odpovědí může být tisíc a jedna, soudě podle evropského tisku, který v uplynulém týdnu chrlil analýzy v duchu „předtím a potom“, je to však jasné: bude ekonomicky liberálnější a více pro-americký. Týdeník The Economist, který obvykle šetří silnými slovy, dokonce napsal, že „jestli něco může zachránit Unii před zkornatěním, je to právě toto rozšíření“. Opravdu?

Až elita odejde

Do Unie přibyly země, jejichž hospodářství roste v průměru rychleji než eurozóna, firmy platí nižší daně a lidé mají menší mzdy. To by mohlo přinést oživení a rozhýbat nutné reformy v celém klubu, protože tak už to s příchodem konkurence bývá. Nátlak Gerharda Schrödera, že je potřeba omezit „daňový dumping“ v Unii, si proto zaslouží jasné odmítnutí. Německý kancléř zjevně nepochopil, že Evropa potřebuje nikoli méně, ale více činorodosti, pokud nemá svorně klesat ke dnu. A bez možnosti odejít za nižšími daněmi, levnější pracovní silou či méně byrokratickým prostředím, zkrátka bez udržení konkurence, to nepůjde.

Ale aby nedošlo k mýlce: snad s výjimkou Estonska a – v posledních dvou letech – Slovenska nevládne na Východě žádná liberální Utopie. Noví Evropané a hlavně ti postkomunističtí uvykli zaopatřovacímu státu stejně upřímně jako jejich západní sousedé a politici jsou tu stejně hákliví na ztrátu popularity mas. Nadějí na…