Odvrácená strana PC

Čistá kancelář, myšlenky proměňované dotyky prstů ve výnosný artikl, žádné tovární komíny, minimální spotřeba energie – to je jeden pohled na ekonomiku informační společnosti. Není však ani zdaleka úplný. Jeho rubem je olovo, arzen, kadmium a jiné nebezpečné látky, bez nichž se počítače neobejdou; rozsáhlý ilegální obchod s elektronickým odpadem a často také velmi nešetrná výroba výpočetní techniky, jež nezřídka zatěžuje životní prostředí mnohem více než ostatní průmyslová odvětví.

Kam s ním

Zřejmě nejviditelnější částí problému je nakládání s tím, čemu se anglicky říká e-waste, tedy s elektronickým odpadem. Na celém světě každoročně doslouží obrovské množství osobních počítačů, monitorů, tiskáren, mobilů a dalších podobných zařízení – jen v EU dnes připadá na jednoho občana v průměru 16 kilogramů elektronického odpadu ročně. Není divu. Výrobci informačních technologií totiž prostřednictvím inovací, cenové politiky a agresivního marketingu povzbuzují uživatele k co nejčastější obměně. Zatímco tak nový televizor nebo pračku kupuje průměrná domácnost jednou za řadu let, cyklus obměny výpočetní techniky je mnohem kratší. Tím vzniká klasická nerudovská otázka: Kam s ním?

Přestože elektronický odpad obsahuje jedy a těžké kovy, jež mohou nebezpečně zamořit životní prostředí, a třebaže skrývá také řadu znovu použitelných drahých látek, u nichž je žádoucí, aby…