Podivhuhodný život opata Sugera

Středověk je pro průměrného Čecha synonymem temnoty, ubohosti a feudálního či církevního útlaku. Tuhle plochou představu do nás vkládalo bolševické školství, a ačkoli už ji asi nesdílí většina intelektuální obce, zakořenila velmi hluboko. A není to jen české specifikum. Děje-li se něco primitivního, hanebného či hrůzného, je to „jako ve středověku“ – tak se po celém světě dává najevo absurdní přesvědčení moderního člověka, že sekulární vědecká civilizace dalece přesahuje všechno, co bylo kdysi. Středověké křesťanství je v tomto převládajícím pojetí degradováno na pouhou ideologii, jíž je sice nutno přiznat politický i kulturní význam, ale především sloužila k ovládání a zastrašení nebohých mas. Nakladatelství Triáda vydalo nedávno knihu Skutky opata Sugera – rozsahem nevelký soubor textů, které ukazují vrcholný středověk v mnohem pravdivějším světle.

Vyzdvižený z prachu

Suger se narodil v roce 1080 či 1081, v březnu 1122 byl zvolen opatem v Saint Denis, kam přišel už jako chlapec a kde působil až do smrti 13. ledna 1151. Své skutky v knize popisuje jednak on sám, dál se jim věnují dva jeho současníci sv. Bernard a mnich Vilém a také historik umění Erwin Panofsky. Ten Sugera charakterizuje následovně: otec francouzské monarchie, rádce králů Ludvíka VI. a Ludvíka VII., který „v sobě sdružoval vychytralost velkého byznysmena s přirozeným smyslem pro…