Děti berou i vysokoškolákům
Reaguji na článek Elišky Bártové Postrach jménem sociálka (Respekt č. 9/2004). Jsem bývalý středoškolský profesor, nyní v plném invalidním důchodu na psychiatrickou diagnózu. Manželka, která je nyní stejně jako já v invalidním důchodu na psychiatrickou diagnózu, je právnička a krom jiného pracovala tři roky i na ministerstvu spravedlnosti. Brali jsme se před sedmi lety a postupně se nám narodily dvě děti. Leoškovi bude šest, Markétce tři. V říjnu 2001 nám je odebraly sociální pracovnice. Markétu umístily do Kojeneckého ústavu v Kyjově, Leoška svěřily do péče babičky. Na podzim 2002 byla Markétka přemístěna z Kyjova do Dětského centra Zlín-Burešov a od srpna 2003 tam byl přemístěn i Leošek. Jako důvod předběžného opatření v říjnu 2001 uvedly zlínské sociální pracovnice paní Semelová a Dlouhá, že manželka s nimi nekomunikuje, má nepřítomný pohled a je nevyzpytatelná. Nevyzpytatelnost nijak nedoložily, ani nevysvětlily, co tím mají na mysli, a na nechuti s někým mluvit nebo se na něj dívat nevidím nic divného. Myslím, že je někdy zcela pochopitelná. To je jako kdyby měl bývalý prezident děti a ty mu byly odebrány, protože nekomunikuje s komunisty.
Nic nepomohla žaloba manželky na sociální pracovnice za únos dětí, policie jen zopakovala, co řekly sociální pracovnice. Nepomohly ani další naše stížnosti: na ministerstvu práce a sociálních věcí či krajském a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu