Záhadné ostrovy stability

Jako vždycky kolem Nového roku objevují se i letos v médiích výsledky nejrůznějších anket vyhlašujících událost či osobnost právě uplynulých dvanácti měsíců. Každoroční krále má sport, umění i podnikání. Mistry prozaičtějších profesí – nejlepší vlakovou průvodčí, popeláře nebo řezníka nikdo nevyhlašuje. Věda se této pochybné výsadě těší a nejeden badatel se může pyšnit autorstvím „objevu roku“. Často bývá vítěz jen jednookým králem říše slepců, protože na nejdůležitější objevy při anketách nedojde.

Co ukrývá bahno

Jasně to lze dokumentovat na padesát let starém objevu dvou mladíků, který byl až dodatečně doceněn jako zásadní objev 20. století. Jmenovali se James Watson a Francis Crick a světu nenabídli nic menšího než pohled na základní molekulu dědičnosti. Rázně nám tak otevřeli dveře do světa molekulární genetiky. Mezi objevy roku 1953 bychom však Watsonův a Crickův model dvojité šroubovice kyseliny deoxyribonukleové (DNA) marně hledali. Odborný svět v něm ještě dlouhá léta viděl jen pouhou spekulaci. Watson s Crickem se stali „vědci roku“ až o 9 let později, když spolu s Mauricem Wilkinsem ve Stockholmu převzali Nobelovu cenu.

Je možné, že se v právě uplynulém roce objevila v některém z desetitisíců vědeckých časopisů podobně převratná studie a svět nedocenil její význam. A tak se vavřínů za „objev roku“ dostane badatelským…