Peking na oběžné dráze

Čínský Gagarin, psala média na adresu prvního kosmonauta poslední komunistické velmoci. Jang Li-wej coby první „tchajkonaut“ kroužil minulou středu kolem Země, ale jeho jméno v paměti lidstva zřejmě neutkví.

Mnozí by dnes patrně zaváhali, kdyby měli jmenovat prvního amerického astronauta: Alan Shepard (balistický let), či John Glenn (orbitální let)? Zato Gagarin je zkrátka Gagarin, zůstává symbolem nejenom pro své prvenství, ale i jako člověk z masa a kostí, se sympatickou tváří a lidským chováním i slabostmi na pozadí totalitní sterility. Zřejmě nebylo zcela náhodou, že i první americký raketoplán, symbol současné orbitální éry, startoval v den dvacátého výročí Gagarinova letu, 12. dubna 1981 – a to za Reaganovy vlády! (Opět: skutečnost, že ho pilotoval John Young, si pamatují už jen specialisté.) Takže i jméno Janga Li-weje se bude napříště pojit jen s potvrzením faktu, že Čína disponuje špičkovou technologií, využitelnou především vojensky.

Svého kosmonauta, který se proletěl jako host na cizí lodi, už má na třicet států, osm zemí dokázalo vynést svou družici vlastním nosičem na oběžnou dráhu, ale Čína je teprve třetím státem planety, který tam sám vyslal svého občana. Tady je zajímavé porovnání s vývojem jaderných zbraní: už během dvaceti let od Hirošimy se jaderný klub rozšířil o Sovětský svaz, Británii, Francii a Čínu. Dnes je mnohem početnější, byť ne všichni členové se k němu otevřeně hlásí. Elitní kosmický klub však čekal na své…