Duch normalizace vymýcen nebyl

VLADIMÍR ČERMÁK se narodil roku 1929 v Čechyni. Otec byl zedník, matka textilní dělnice. Začal studovat práva v Brně, po násilném zavření fakulty komunisty dostudoval v Praze v roce 1952. Až do roku 1975 působil jako soudce, poté pracoval jako podnikový právník v Kovopodniku. V té době napsal svou fundamentální práci „Otázka demokracie“ (2500 stran). Po roce 1989 se stal profesorem politologie na Masarykově univerzitě, v letech 1993–2003 byl soudcem Ústavního soudu. Dnes je v penzi. Žije v Brně. Vladimír Čermák je ženatý (manželka je lékařka), má dceru a syna.

Pracoval jste jako soudce už v padesátých letech. Přesto vám nikdo nemůže vyčítat minulost. Jak jste to dokázal?

To bylo velmi jednoduché. Neměl jsem strach. To souvisí s mým mládím a dětstvím. Vyrostl jsem v prostředí dělnické aristokracie. Otec byl hrdý a vzdělaný: kupoval knihy, četl Masaryka, nebrali jsme dávky v nezaměstnanosti a rodiče za mě na gymnáziu platili školné. Komunisty jsem znal velice dobře: žili na žebračenky, charaktery měli špatné a nikdo je nebral vážně. Byli pro mě lumpenproletariát.

Lidé jako můj otec neměli co ztratit, proto se nebáli. Jejich těžký život jim nikdo nemohl vzít. V roce 1948 do uren házeli bílé lístky. A já taky.

Monstra

Kde jste začal soudit?

V Mikulově jako druhý soudce na trestním. Tam se hodně pilo, prokurátor často při…