Kdo se bojí přelidnění

„Přelidnění je prvotní problém světa a veškeré politické otázky by měly být nahlíženy v jeho světle. Na zemi by měla žít polovina populace, nebo ještě méně. Pustiny je nutné ponechat v divokém stavu těm, kdo v nich dokáží žít. Vědomí, že není třeba dělat nic, je místo, odkud začít.“ Autor těchto vět, americký biolog, ekolog a básník Gary Snyder, určitě nepatří do hlavního proudu debat o budoucnosti světa. Horuje pro snižování porodnosti a pro ekologickou spravedlnost, která zajistí dostatek půdy a vody i pro život ne-lidských bytostí. Šokující, extrémní postoj, anebo jen normální reakce na situaci kolem nás? Záleží na úhlu pohledu. Jisté je, že lidí na Zemi o překot přibývá a ostatního života naopak ubývá. Optimisté vidí lék na přelidnění v růstu životní úrovně, pesimisté věští ekologickou katastrofu. Na výsledek si budeme muset počkat, už dnes je ale jedna věc jasná: ve světě vyplněném téměř výhradně lidmi se bude žít jinak.

Doleť dál

Předměstí třetího největšího města světa, brazilského Sao Paula, nevypadá jako ideální místo k životu. Na udusané hlíně, mnohde mezi skládkami komunálního odpadu, tady vyrostly tisíce domů a desítky tisíc chatrčí bez vody, elektřiny a kanalizace. Většina na sebe namačkaných staveb je stlučena z prken, igelitu a vlnitého plechu. Prstenec podobných čtvrtí obklopuje celou megalopoli a tvoří pětinu její rozlohy. Nebylo tomu tak vždycky.…