Připomeňme si

Utrpení českých občanů odvlečených po druhé světové válce Stalinovými agenty z Československa do sibiřských lágrů nekončí. Dvanáct polistopadových let trvalo, než český stát uznal svou spoluodpovědnost za tehdejší protizákonné únosy a přijal zákon pro odškodnění jejich obětí. Od té doby uplynul už rok, aniž se něco stalo. A nezdá se, že to v blízké budoucnosti bude vypadat jinak. Oběti stalinské zvůle totiž upadly do spárů České správy sociálního zabezpečení, kterou zákon pověřil výplatami odškodného. A přestože příslušná norma jasně vymezila, že finanční satisfakci (za každý započatý měsíc v lágru dvanáct tisíc korun) dostane každý, kdo ke své žádosti připojí “ověřený doklad o délce pobytu v táboře nucených prací” nebo svoje věznění doloží “svědeckou výpovědí”, pracovníkům správy to z dosud nevysvětlených příčin nestačí. Oznámili už, že odškodné rozhodně nebudou vyplácet letos, protože nejprve musí “zjistit skutkový stav věci”. Zákonem požadované dokumenty zatím správě předalo sto devadesát obětí, satisfakce ale nebyla vyplacena nikomu.

Jednou z postižených je i paní Irina Sajenko (79), dcera někdejších ruských exulantů, kterou příslušníci Státní bezpečnosti zatkli v jejím pražském bytě v roce 1950, násilně odvlekli od manžela a dcery a vydali přímo do rukou agentů Stalinova NKVD. V Moskvě pak na základě vykonstruovaného procesu dostala dvacet pět let za “špionáž proti Sovětskému svazu” a šest let strávila za…