Když na začátku července přišli zástupci Světové banky během konference v Budapešti s tvrzením, že ještě nikdy v moderní historii na tom východoevropští Romové nebyli tak špatně jako teď, říkala česká delegace: To se nás netýká. My tady přece nemáme žádné nelegální romské slumy, do kterých by bylo potřeba zavádět elektřinu a pitnou vodu. Romové u nás nejsou tak chudí jako třeba na Slovensku a my ještě na řešení jejich potíží sypeme ze státního rozpočtu hromady peněz – letos to dělá přes sto milionů korun.
Nicméně jiná konference o rasismu a diskriminaci, která teď skončila ve Vídni, tuto iluzi smazala. Česká republika zde za svůj vztah k romské menšině schytala tvrdou kritiku. Tím vyvstala otázka: Když tedy dáváme na „romský problém“ tolik peněz, proč se jejich situace nelepší? Kdo vlastně ten balík rozděluje a kam ty miliony jdou?
Zdvojnásobte ministerstva
Sto milionů korun (zhruba pětina rozpočtu Národního divadla), které stát letos věnuje na řešení romské problematiky, je o třicet procent více, než co stejná agenda stála veřejnou kasu loni. Na řešení problémů tížících romskou menšinu to však zjevně nestačí. Distribuce peněz je navíc chaotická.
Třicet milionů rozděluje ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci programu proti sociálnímu vyloučení Romů. Sociálním vyloučením se myslí chronická nezaměstnanost, špatný přístup ke vzdělání a k úřadům a zanedbaná lékařská péče romské komunity. Peníze jsou většinou určeny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
